pátek 13. června 2014

NEČEKANÉ ZPOMALENÍ



Od posledního příspěvku se nic moc nezměnilo. Horko polevilo, ale Kubovy projevy moc ne. Takže je tu prostě zase jedno náročnější období. To je potřeba alespoň trochu usměrňovat, ale spíš hlavně VYDRŽET a věřit, že to bude lepší. Malý autík si dělá, co se mu zlíbí, matčiny pokyny nebo prachobyčejné oslovení jménem vnímá zřídka. Co dělá často, to jsou věci, které nemá dovolené. S provokativním úsměvem a kontrolním pohledem, jestli to vidím, provádí lumpárny. Bylo by to i roztomilé, kdyby nešlo o běhání u cesty nebo čehokoliv jinak nebezpečného, sedání do bahníčka, pokusy o nakročení do říčky a spoustu dalších podobných aktivit. Ze všeho nejvíc ale vyhledává běhání. Utéct od svého doprovodu je očividně velká legrace, přidat, když ho dotyčný volá, a ještě více přidat, když se ho ten nebožák pokouší dohnat, aby ho uchránil od jistého skoku do cesty nejlépe pod auto. To už pak není tak roztomilé jako neskutečně únavné. Jestli nás v těchto dnech ne procházkách někdo pozoruje, asi vypadáme komicky… co by ale člověk dal za jedno klidné procházení ruku v ruce a bez pokusů o revoltu. A ještě k tomu si třeba i povídat…!! Takový luxus si ani neumím představit.

Jedna moudrá žena mi onehdy řekla, že se to zlepší. Ví, o čem mluví, je terapeutka, a podle ní je to s věkem u autistů asi takto – „čím starší, tím lepší“. Budem tomu věřit. A než to přijde, pořídíme si běžecké boty:-)

Je tu ovšem ještě jeden zajímavý zpomalovací element. Kuba má staršího nevlastního bráchu, kterého vídá několikrát do roka. Včera přijel na víkend a všichni jsme se potkali na procházce. Můj do té doby chronický útěkář najednou zvolnil, nechal se i chytit za ruku a až do usínání visel na těch chlapech (manžel a vyvdaný syn) jako ocásek. Je to zvláštní, obecně tíhne k mužům. Je jedno, nakolik se s ním snaží někdo hrát, blbnout…je-li to muž, má asi stonásobně větší náskok před podobně aktivní ženou. A tak i jeho brácha je mu ikonou, ke které vzhlíží. Jelikož má 13, tak to tak trochu ještě je a tak trochu už není dítě. A to Kubíkovi očividně imponuje. Tak možná bude víkend klidnější. Ale stejně si na výlety obuju pořádné boty:-)


Žádné komentáře:

Okomentovat