ZAČÁTEK

Tak a je to tady. Sedím a procházím blogy autorů, kteří mě svými texty zaujali. Nutno přiznat, že ve velké většině jde o autirodiče (neznám výstižnější termín a snad mi to jeho vynálezci odpustí:-). Pro neznalé a asi pro většinu veřejnosti – jde o rodiče autistických dětí. A pak je tu jedna výjimka – blog o jídle a vaření. Vaření je totiž jedna z mála věcí, která mě spolehlivě rozptýlí a uvolní – teda pokud zrovna nevařím pod tlakem času s naším autistickým chlapečkem pod nohama. 

Ono čtení samo o sobě je druhou takovou zálibou, která mě přenese jinam. Ke klidu, odpočinku, vytěsnění problémů. Každý to potřebuje. Jenže někdy ani ty záliby nestačí. Člověk se přesto cítí frustrovaný, neustále mu letí hlavou řada potíží, se kterými se jen těžko vyrovnává a na které ho nikdo nepřipravil. A to je přesně můj případ. A tak stále hledám. Hledám, co by pomohlo, co by mi přineslo trochu pozitivní energie, úlevy a co by mě vytrhlo z rutiny. Chudák manžel už má naposloucháno dost…sám zahlcený svou prací a jinými starostmi už mnohokrát čelil mým výlevům věčného smutku a nespokojenosti. Trpělivě a s láskou. A přesto toho musí mít dost. Po dvou letech od první diagnostiky našeho syna určitě. A tak přichází blog. Možný ventil mého ustaraného přemýšlení, úniková cesta pro nahromaděný vztek, křivdu, ale taky místo pro sdílení radosti a nadšení, kterého je někdy v životě s autistou tolik, že až nemůžete dýchat, jak je to krásné. A někdy zase ne:-)